Sokol stěhovavý

Odedávna bylo váženým zaměstnáním sokolnictví. Sokolník měl na hradě svého pána docela slušné postavení, protože pro jeho prospěch a potěšení mu mu cvičil k lovu co že? Ptačí dravce, převážně sokoly! I když časy hradních pánů dávno zmizely v propadlišti dějin, lov se sokoly zůstal oblíbeným sportem. Není divu, vždyť on ten nádherný dravec dovede vyvinout rychlost až 400 kilometrů za hodinu a dovedete si asi představit, že kořist proti němu nemá nejmenší šanci! Tyto jeho kvality ho ale jednu chvíli málem přivedly na okraj záhuby, byl ochočován a cvičen, až málem vymizel z volné přírody. Nedávno mne potěšila zmínka(nevím už kde), že se to prý (aspoň v naší republice) změnilo. I když tento ptačí druh u nás nežil bezmála sto let, nakonec nám zase projevil důvěru a v roce 1993 se tu v pískovcových skalách poblíž Labe uhnízdil jeden pár. Od té doby je všechno v aranžmá ochránců fauny. V průběhu let se v chovné stancici naučili vzácného dravce rozmnožovat a nyní už se u nás zase vyskytuje v takovém počtu, že mu snad vyhubení nehrozí. A to jsem ráda. Vždy't se jen podívejte na toho pernatého krasavce, byl by hřích mu ublížit!