Žirafa

Žirafa je nejvyšší ze všech suchozemských savců. Samec dokáže dorůst výšky přes pět metrů, samice ke čtyřem a půl. Štíhlý dlouhý krk umožňuje žirafám spásat listí na stromech v takových výškách, kam jiná zvířata nedosáhnou. V afrických savanách, odkud žirafy pocházejí, je to velká výhoda. Naproti tomu nevýhoda je, když se chce žirafa napít nebo spásat trávu či rostliny na zemi. Právě její dlouhý krk a také dlouhé graciézní nohy jsou jí v tom na překážku, nohy musí doširoka roztáhnout, aby se vůbec dokázala tak naklonit. Její tělo je zvláštně uzpůsobeno tak, že při sklonu hlavy část krve neodteče do mozku, ale do zvláštního řečiště mimo. Bez tohoto opatření stvořitele by žirafa při každém sehnutí upadala do bezvědomí, protože by se jí mozek překrvil. Žiraf se rozeznává devět druhů, jsou si však všechny velmi podobné. Protáhlá tlama s pysky vyboulenými poněkud přezíravě jako u velblouda moc krásy nepobrala, zato hluboké tmavé oči s dlouhými řasami jsou nádherné a malinké diblické růžky na hlavě žirafám vysloveně sluší. Zvláštností je, že žádná žirafa nemá kresbu na těle úplně stejnou, podle toho je mohou zkušení pozorovatelé rozeznat. Ačkoli délka březosti u žiraf trvá přibližně 460 dnů a rodí se vždy jen jedno mládě, žirafy dosud nepatří na světě k ohroženému druhu. A to i přes to, že pytláci je nenechají na pokoji.