Bobr kanadský

jestli bobr není přes propast časů příbuzný s lidmi, tak ať visím. Lidé přetvářejí své okolí, ať již stavbami sídlišť a dálnic nebo třeba stavbou jezírka u sebe na chalupě, bobři dělají podle svých možností totéž. A ty možnosti nemají zrovna omezené. Silnými řezáky dovedou porazit i slušně tlustý strom a z jeho větví, za pomoci bláta, kořenů a kamení, budují bytelné hráze. Hráze způsobí, že je určitý kus uzemí zcela zaplaveno a na takovém území si potom bobři budují své hrady - rozsáhlé stavby plné chodeb a průchodů. Přitom se dovedou mezi sebou dorozumívat, varovat se před nebezpečím plácnutím plochého ocasu na vodní hladinu a odpuzovat nepřítele páchnoucí směsí z análních žláz stejně jako tchoři. Kdysi dávno dosahovali pravěcí předchůdci bobrů gigantických rozměrů, i dnes ale bobr platí za největšího hlodavce. Délka jeho těla dosahuje až 90 centimetrů a váha až do 30 kilogramů! Bobři jsou společenští tvorové, své rejdy provozují převážně v noci a v jídle jsou velice skromní, k jídlu jim většinou postačí kůra stromů. Pro tyto vlastnosti by asi byli mezi lidmi dost oblíbení, nebýt dvou věcí - pro jejich krásnou hustou kožešinu jsou oblíbení až moc a léta byli loveni málem až na hranici vyhubení. A nelásku k nim zase pociťují lesáci, protože svým řčděním snižují pošet stromů v jejich revíru. Vždyť průměrná bobří rodina dovede za jednu zimu pokácet až 300 stromů!