Kůň Převalského

Když jsem byla malá holka, chodili jsme s rodiči často do Zoologické zahrady a vedle lvů, žiraf a opiček jsme vždycky nějak zakotvili i ohrady s koni Převalského. Mohutná zvířata s nohami neúměrně kratšími k zavalitým tělům mi připadala velmi odlišná od tažných koní, kteří za sebou vláčeli kárky na odpadky ze zeleninového tržiště (ano, jsem tak stará, že takové kárky ještě Prahou opravdu jezdily) a jezdečtí koně v Chuchli byli zase proporcí ladnějších, ale koně Převalského mi vždycky imponovali svojí historií, kterou mi u jejich výběhu pokaždé pečlivě zopakovala matka: jak se myslelo, že toto bytrvalé prapůvodní koňské plemeno už dávno vyhynulo, když polský vědec a tak trochu dobrodruh a cestovatel Przewalski objevil jejich stádečko kdesi v divočině. Po něm dostali koně své jméno a díky tomu objevení mohli být zachráněni. Dnes už sice ve volné přírodě nežijí, ale ve světových zoologických zahradách se chovají jejich stádečka s úctou dodnes.