Langur duk

Když se řekne Langur duk, vybaví se vám, co je to za zvíře? Nebudu vás napínat, jde o velmi krásnou opici. Je vesele zbarvená všemi možnými barvami od šedé po hnědou, jako by na sobě nosila zvlášť rafinovaně vymyšlený kožešinový model. Když se díváte do jejího inteligentního obličeje a krásných očí, ani vás nenapadne se urážet, že jste možná v kořenech příbuzní. Langur duk patří mezi guerézy a možná jste četli knihu Geralda Durrella Chytněte mi guerézu, kde si autor nemůže vynachválit půvab a roztomilost těcjto opic. Přesto byl Langur duk málem vyhuben, měl totiž tu smůlu, že na území jeho domoviny se odehrávala jedna dlouhá, krvavá a zbytečná válka našich lidských dějin. Ano, mám na mysli Vietnam. Jako druh válku přestál, i když bombardování a odlisťování deštných pralesů mělo velký vliv na snížení jeho počtu. Pokud byly opice v hojném počtu, žily ve skupinách, které měly okolo 60 členů, pochopitelně převažovaly samice. V současné době jich žije pohromadě vždy tak deset až dvanáct. Tlupa stráví většinu svého bdělého stavu sháněním potravy, protože lnaguři jsou sice vegetariáni, ale značně vybíraví. Se stromů strhají listí a ovoce a všechno si pořádně přeberou, co je nezralé nebo naopak staré, zahazují. Prostě, vědí, co se sluší a patří.