Polární liška

Nepochybuji o tom, že dodnes existují na světě paničky, které by za parádu daly život a když se mohou pochlubit přehozem či rukávníkem z bílé lišky, jsou blahem bez sebe. Takové by asi nezměkly při pohledu na živé zvíře, kterému ten kožich právoplatně náleží. Pokud by si ovšem někdo myslel, že polární liška je celoročně tak krásně čisťounce bílá, mýlil by se. Je svým zbarvením pouze dokonale přizpůsobená životu v arktických krajích. Přes léto, kdy liška žije v norách, které si hloubí v pahorcích, má kožešinu šedohnědou. Ale jak se začne blížit zima, srst jí zvolna houstne a barva se proměňuje, až je nakonec čistě bílá, takže je šelma na sněhu téměř neviditelná. Arktickou zimu se lišky nesnaží prospat, naopak se věnují značné aktivitě - vyhrabávají si ve sněhu spletité chodby a v nich potom žije třeba několik liščích rodin pohromadě. Rodiny lišky zakládají na jaře, to si samec začne shánět družku. V květnu nebo v červnu se jim narodí mláďata, malá a slepá. Prohlédnou asi po dvou týdnech a do podzimu, kdy mají být už zcela samostatná, musí jejich rodiče zvládnout kompletní výchovu. Lišky jsou šikovné a prozíravé potvůrky, podobně jako veverky si pořizují zásoby na zimu. Na rozdíl od oříšků a semínek se ale v jejich zásobárnách vyskytuje podstatnější kořist, většinou ptáci a ptačí vejce.