Ledňáček říční

Velmi mne mrzí, že jsem nikdy neměla příležitost pořádně si prohlédnout ledňáčka říčního v přírodě. Říká se o něm, že je to náš nejkrásnější pták a podle vyobrazení tomu i věřím, ale i když jsem se několikrát v životě octla v oblastech, kde ledňáčkové žijí, viděla jsem je jen jako pestré svištící torpédo a nikdy jinak. Ledňáčkové se mi líbí svým způsobem života - nestavějí si hnízda jako většina ptáků, ale hnízdní noru. Nad vodou, v kolmém břehu si dovedou vyhrabat dlouhou chodbičku, na konci zakulacenou v pohodlné hnízdo. Tam jsou v bezpečí před svými přirozenými nepřáteli, například před lasičkami. Paní ledňáčková tam potom snese šest až sedm vajíček, z nichž se vylíhnou ohromně ošklivá ptáčátka. Teprve když povyrostou a pořádně se opeří, jsou z nich tytéž střelhbité barevné drahokamy, poletující nad vodou. Ledňáčci se živí většinou drobnými rybkami a jsou tak mazaní, že je polykají hlavou napřed - pochopitelně, v opačném případě by jim vzpříčené rybí šupiny odřely hrdlo. Jedna ledňáččí rodina se šesti nebo sedmi mláďaty denně pozře až sto takových rybek. Nepohrdnou ani menšími žábami, korýši či některým hmyzem. Ledňáčkové se vyskytují nejen téměř v celé Evropě, ale také v jižní Asii, na severu Afriky, v Tichomoří a dokonce i Austrálie má svého ledňáččího zástupce - je ale poněkud přerostlý. Jmenuje se Ledňák obrovský a prý se mu přezdívá "chechtavý Jack".