Lenochod dvouprstý

Fascinují mne lenochodi. V dnešní uspěchané době, kdy lidé pořád někam kvačí a ti co kvačit nechtějí jsou k tomu nuceni ostatními, lenochodi nejen že nikdy nikam nepospíchají, oni toho dokonce ani nejsou schopni. Protože by tudíž nikdy před žádným nepřítelem neutekli, zdržují se na stromech, v typické pozici zavěšeni hlavou dolů. Na větvi se drží silnými prackami s nesmírně dlouhými a příhodně zahnutými drápy. Při pohledu na ně by si člověk řekl, že každý lenochod je vybaven na všech čtyřech končetinách pomocnými háky, jaký nosil Dustin Hoffman ve filmu Kapitán Hook. Také si jimi šikovně přitahuje potravu - listí, hlízy nebo ovoce. Je zajímavé, že když je to nutné, lenochodi dovedou plavat a rozhodně jim to jde lépe než chůze. Mnoho pohybu ovšem ze sebe nevydávají rádi. Raději celé hodiny nehnutě visí mezi větvemi a protože v narezlé srsti se jim drží zvláštní modrozelená řasa, zbarvením dokonale splývají se svým okolím. Je div, že se tak líné a pomalé zvíře vůbec rozmnožuje, ale samice dokáže ve třetím roce svého života zabřeznout a přibližně po 10 měsících rodí jedno mládě. Lenochodi se dožívají až 40 let, teoreticky by tedy nemělo jít o ohrožená druh, kdyby člověk nebyl zmetek a nekácel v takovém množství deštné pralesy. Tím totiž ti chudáci ohroženi jsou. Lenocho dvouprstý má ještě příbuzného a tím je lenochod tříprstý, způsobem života se od sebe ale oba druhy prakticky neliší.