Jezevec lesní

Víte, proč se pes jezevčík jmenuje právě jezevčík? Jestli vás napadá, že to může mít něco společného s jezevci, máte pravdu. Dlouhý psík na krátkých sporých nožkách byl úmyslně vyšlechtěn pro lov jezevců, aby za nimi dokázal vlézt do nory a přímo na nepřátelském území svést rozhodující zápas. Však se mu také říká norník a je známý statečnou a houževnatou letorou. A tu rozhodně v boji s jezevci potřebuje, protože jezevec je pěkný bručoun a když dojde na věc, svoji štětinatou kůži neprodá lacino. Pokud si ho neprohlédnete na obrázku nebo někde v ZOO, v přírodě ho uvidí leda myslivci. Jezevec je noční živočich, ve dne vyspává ve své noře a vylézá až v podvečer. Silným ohebným čumákem dovede hrabat zemi jako buldozer a velké tlapy mu v tom pomáhají, proto si dovede zbudovat tak pěkné a bezpečné obydlí, z něhož ho náruživí lovci dovedlou často dostat jen tak, že chodbu k noře rozkopu krumpáčem. Dnes už snad leda pro tu zrůdnou radost z lovu, ale dřív byl jezevec ceněným artiklem, věřilo se, že kdo se maže jeho sádlem, vyléčí si souchotiny. Toho sádla muselo být z jednoho ubohého jezevečka s hezkou pruhovanou hlavičkou docela dost, vždyť například dospělý samec váží mezi 10 - 18 kilogranmy, samice o něco méně. Je zajímavé, že se dovede tak vykrmit, protože jeho jídelníček tvoří převážně jen mláďata drobných savců, hmyz, slimáci, bobule a všelijaké kořínky. Zvláštností jezevců je, že partneři si zachovávají celoživotní věrnost - ale pohromadě žijí jen v době rozmnožování.