Žralok bílý

Žraloka bílého si asi většina milovníků hrůzostrašných filmů připomene v souvislosti se slavným Spilbergovým filmem Čelisti. To byl svého času hotový fimový hit, v Čechách to viděl snad každý a přátelé si navzájem s úctou vyprávěli, kolik toho ten žralok zpocíval, dívku a matračku a psa a dítě a... prostě, počítali té velké rybě její oběti skoupě jako hrách do hrnce. Gumový žralok baštil, nač přišel a když náhodou někde v dálce jen povystrčil ploutev, obecenstvo nedýchalo. Ve skutečnosti je to poněkud jinak, i když samozřejmě, žraloci- lidožrouti skutečně existují. A není divu, patrně jsou to ti chytřejší, kteří pochopili, že udělat si dobrou baštu z člověka, který je ve vodě oproti nim v nevýhodě, to je stojí mnohem méně úsilí, než při opatřování jiné kořisti. A on ten velký mizera, málo platné, žrát musí. Vždyť dorůstá délky mezi 3 - 7 metry a vážit může až 3000 kg. Někdy se ale přece jen splete a místo člověka si kousne třeba do surfového prkna! Dobře mu tak, snad ho potom aspoň bolí zuby. Je to potvora nehezká, ale líbí se mi na něm to, že jako druh není přizpůsobivý. Žraloka bílého není možné chovat dlouhodobě v zajetí. Vede tak s člověkem rozhodující boj - možná zvítězí člověk a zničí celou tuhle planetu, země i moře a žraloci budou mít smůlu. Ale možná že ledovce roztají a moře se zvětší a v tom případě bude ve výhodě.