Fenek

Vzpomínám, jak si můj tatínek vždycky dělal legraci z mámy, že je jako fenek - bez tepla nevydrží! Z toho jsem vyzískala dojem, že fenek je něco jako salamandr, žijící v ohni. (Protože moje máma dokázala v zimě nalepit pozadíčko na dobře nakrmené "clubky" na dobu tak dlouhou, že klidně propálila nejen tátův služebně fasovaný králičí kožíšek, ale dokonce i kabátek s podšitím beránka). Mnohem později jsem se poučila, že salamandr v ohni žijící je jen bájnou příšerkou a že fenek zdaleka tolik nemiluje teplo, jak to táta kdysi tvrdil! Jméno této malé pouštní lištičky pochází z arabského jazyka. Patří do čeledi psovitých a kdo jí jednou uvidí uzná, že je opravdu roztomilá. Štíhlounké tělíčko nesou statné nožky, kdesi vzadu vcelku zanedbatelně vlaje ocas, ale zepředu navazuje útlý krček a z něj vybíhá malá, vpravdě liščí hlavička s ušima tak velikánskýma, až byste snad na první podívání řekli, že fenka nic jiného netvoří! A skoro byste měli pravdu! Uši, obrostlé jemnou srstí, jsou pro něj velmi důležité v poušti, kde žije. I když jimi vyloženě neplácá, slouží mu ke stejným účelům, jako dámám vějíř - totiž k ochlazení. Protože fenek žije v pouštích. Proto má také zbarvení kožíšku jemně zlatavé až pískové, aby splynul s prostředím. Pro větší bezpečí si vyhrabává nory, někdy celé komplexy nor, kde žije v páru či ve skupinkách do deseti jedinců.