Pekari páskovaný

Když jsem kdysi četla ve Verneově Tajuplném ostrovu, jak mistr Pencroft ulovil a chystal k jídlu prase pekari, nedovedla jsem si dost dobře představit, jak takový pekari vypadá. Ale kupodivu jsem se trefila, když jsem si to zvíře představovala jako divoké prase. Pekari patří do řádu sudokopytníků a našemu divokému kňourovi se doopravdy nesmírně podobá. Rozdíl mezi nimi je v nohou a zubech. Divokému praseti vyčuhují zuby z tlamy směrem vzhůru, pekari má špičáky směrované dolů, což mu napomáhá lépe rozrývat půdu. A zatímco exotické prasátko má na nohou pouze po třech prstech, náš divočák má na každé noze prsty čtyři. Přítomnost pekari na tajuplném ostrově si pan Verne vybájil sice hezky, nicméně ve skutečnosti se vyskytuje v oblasi jihozápadní Ameriky přes Střední a Jižní Ameriku a také v Argentině. Jeho druh je v posledních létech značně ohrožen jak ničením tropických lesů, tak se strany domorodců, kterým chodí na úrodu. Chápu, že když se někdo celý rok plahočí na poli, rád by si sklizeň ponechal pro sebe, ale prasátko pekari mi připadá roztomilé, i když potkat se s ním z očí do očí bych zrovna nemusela.


Jeho přítomnost na tajuplném ostrově si však pan Verne pouze vybájil,