Vombat

Vážení, také někdy zaslechnete něco, co vám začne vrtat hlavou tak, že se začnete pídit po podrobnostech? Mně se to stalo, když jsem poprvé slyšela od Greenhornů písničku Vazoun Bill a bicykl. (Pokud ji někdo nezná nebo si právě nevzpomíná o co jde - píseň je o chlápkovi, který obdivuje bicykl tak velmi, že utratí koně a kolo si koupí, jenomže na něm vůbec neumí jezdit). No a část textu praví: "...tam o půl inche zkrátil pařez, vrazil do stromu,
klokani se drápou do skal, tuší pohromu
a každej vombat do díry se rychle zahrabal..."
No a jsme u toho, já prostě nevěděla, jak vypadá vombat! A bez internetu tenkrát byla docela fuška to zjistit! Ale už dávno vím! Vombat je savec a patří mezi vačnatce, stejně jako klokan. Z boku vypadá jako nesmírně tlustý králík, kterému někdo vyměnil uši za krátké a zakulacené. Při pohledu do jeho obličeje si připomenete medvídka koalu, mají stejně tvarovaný čenich. Ale tím podrobnost končí. Vombat dorůstá do víc než metrové délky a jeho váha se pohybuje mezi 20 - 35 kilogramy. Žije v Austrálii a je býložravý. Čeleď vombatovitých má již jen tři žijící druhy, z toho jeden (vombat Krefftův) je kriticky ohrožený.
A jinak - textař písně Vazoun Bill vřadil vombata do rýmu asi jen proto, že se mu tam hodil, ale nic moc o něm nevěděl. Vombati jsou skutečně mistři ve vyhrabávání nor (mají k tomu dokonale uzpůsobené silné pracky), ale ve dne spí, takže by se s Billem na kole asi sotva nějaký jedinec potkal.Při extrémně vysokých teplotách dokonce vombati upadnou do spánku i v nočních hodinách a pastvu prostě oželí. Tak mne napadá... nejsem já nakonec vombat?

Ohromně mi imponují klokani - rozhodně víc než lidé, kteří nevědí, co by samou rozežraností vrazili do paněra a pojídají i ty ubohé klokany. Neříkám - kdysi v austrálii, kdy tam v době kolonizace bylo klokanů jako nastláno, ale teď, myslím si, je to hodně barbarské. Klokan má hezký obličej, pěkně skáče, ale co na něm nejvíc obdivuji je to, jak si máma nosí děti ve vaku. Klokanů je strašná spousta. Ti klasičtí australští, na které si asi každý hned vzpomene jsou velcí skoro dva metry, ale mají spoustu příbuzných mnohem menšího vzrůstu - ty si dokonce někteří exoticky založení jedinci kupují jako mazlíčky a chovají je v domácnostech. Ale všichni ti klokani mají společné jedno - silné, hrabavé přední packy. Když klokan běží, má je přikrčené před sebou jako boxer a není to vůbec nemístné přirovnání, protože klokani také mezi sebou jako opravdoví boxeři bojují - na zadních poskakují a přednímu mlátí protivníka jen to sviští. Dlouhatánské zadní nohy ale nemají jen ke skákání - roste jim na nich veliký zahnutý spár a když se klokan cítí ohrožen, dovede neobyčejně vysoko zadní nohu vykopnout a tím spárem protivníka silně poraní. Tedy - s takovým dvoumetrovým Skippym bych se takhle potýkat nechtěla. Možná právě to si kdysi někdo řekl - a tak se klokani ocitli na lidském jídelníčku.

Ježek

Ježek prospí den někde v trávě nebo pod keřem, je to totiž noční živočich. V noci loví - hlavně žížaly, hmyz a brouky. Klidně zbaští mrtvolky menších zvířat nebo vybere hnízdo myším. Dobráček, kdo by to do něj řekl, že? Miluje ovoce, ale pokud vás v dětství krmili stejnými báchorkami jako mne, že si totiž napichuje jablka a hrušky na ostny a odnáší si je s sebou, to pravda není. Ovšem velice dobře ví, kde se nadít něco dobrého k snědku. Vyhledává lidské příbytky a šmejdí v noci okolo. Talířku se psím či kočičím krmením před domem neodolá, rád vylíže i misku mléka. Na zahradě zato vypomůže s likvidací plžů a různých housenek. Ale pozor - miluje vejce! Když vleze chovateli do kurníku, nenadělá tam sice škodu jako liška nebo lasice, protože nedovede zadávit drůbež, na vajíčkách si ale pochutná. Ježci jsou savci, páří se dvakrát do roka, na jaře a na podzim, mláďata se narodí 32 dnů poté. Mladí z podzimního vrhu většinou nepřežijí zimu, pokud je neobjeví lidé a nepostarají se o ně. Zato dospělí jedinci se na zimu dobře připraví. Podobně jako medvěd, žerou na podzim co nejvíc, aby si vytvořili zásoby tuku a potom prostě přezimují ve spánku. Na rozdíl od medvěda to mají snadnější, nemusí hledat jeskyni, stačí jim třeba hromada dřeva. Nevím, jestli to ježci říkají tak, jak jsem měla kdysi napsáno v jedné dětské básničce: "Lidičky, vzbuďte mne - až zavoní fialky, zapískají píšťalky!" Ale je jisté, že pokud se za teplého jarního počasí ježek probudí, vyhrabe se na svět. Ale když se zase ochladí, zaleze zpět do hnízda a spí dál. Rozumné stvoření, člověk by si z něj měl vzít příklad!